Byli jsme tehdy okouzleni každou příležitostí se sejít. Moravské folkové festivaly kolem nás byly nadupané neopakovatelnou náladou. Dokonce jsme si možná někteří tehdy i mysleli, že písničky mění svět a že my máme to štěstí a jsme u toho. Bylo to hodně pěkné. Živá voda v prostředí komunistických blbostí. Když za mnou v téhle atmosféře přišel Petr Trněný s nabídkou zorganizovat koncert Moravský folk v pupku kulturního českého světa jménem Lucerna, byl jsem tou myšlenkou nadšený.
Přestože zarudlý sudí pár měsíců před tím zvedl pro proslulé porubské Folkové kolotoče červenou kartu (došlo mu, že nejde o folklor, a my se stěhovali na území folkloru do Břeclavi), zůstalo Ostravsko dál tou nejživější folkařskou scénou z celého Československa. Proto bylo normální postavit dramaturgii na nejzajímavějších domácích osobnostech, kamarádech z okolních měst a na zvláštnostech z koncertů Kolotoče a Moravského folkového léta. Nad některými z nich už dnes kroutím hlavou, ale tenkrát nám voněly. Takovou byla třeba otvírací Fojťova Ostrava nebo bití zvonů na úplném začátku koncertu. Obojí patřilo ke Kolotočům a tady v Lucerně jsme je prostě vybalili jen tak, k pomazlení duše.
Co z toho po čtvrtstoletí zůstalo v hlavě? Zdravotně náročná cesta do Prahy, společně a pomalu starým malým autobusem. Cestou mimo dálnice, kolem obchodů a restaurací. Občas to vypadalo, že nedojedeme. Krásná a přátelská atmosféra přeplněné Lucerny nebo šicí stroj v koleně. Ten koncert jsem uváděl. Nikdy jsem nebyl v konferování přeborník, spíše šlo o to, že jsem toho na vystupující hodně věděl, takže bylo o čem povídat, a taky, že jsem se mikrofonů nějak od přírody nebál. To ovšem v Lucerně nezafungovalo. Její kouzlo mě dostalo. Sotva jsem vylezl na scénu, tak se mi roztřáslo pravé koleno a bylo k nezastavení. V takové situaci přijdete o lehkost improvizace a paměť se kousne. Taky si vybavuji malou srdeční zástavu, když přerovští Entuziasté, ta hanácká hudební zvláštnost, usoudili, že přes mikrofony to nebude ono a vylezli až na okraj scény a snažili se uzpívat přeplněnou Lucernu bez techniky. (Proto je na CD jenom jedna věc snímaná přes mikrofony za jejich zády.) Další střípek je poslední přídavek, respektive poslední písnička koncertu. Jarek ztišil sál a poprvé vytáhl V jednym dumku. Vzduch totálně zhoustl příjemnými city. Nechtělo se nám od sebe. Možná ještě jedna poznámka. Byl jsem (byli jsme) zvyklý(í) na precizní organizátorský a produkční stroj ostravské Folkové sekce a měl jsem obavy, nakolik takovou velkou akci zvládne parta neodzkoušených „brontíků“ z FEL ČVUT, a dopadlo to skvěle. Pro nás, kteří jsme měli to štěstí „být u toho“, to byl nezapomenutelný koncert.
Milan Kaplan
1. Ostrava / Mirek Fojtík
2. Všechna ta smutná hudba / Folk team
3. Cesta / Folk team
4. I ty v tom filmu musíš hrát / Folk team
5. Hrušky / Pavel Dobeš
6. Oko ztratíš ve chvíli… / Pavel Dobeš
7. Zapomenutý trumf / Pavel Dobeš
8. Stín mýtu / Mirek Fojtík
9. Papírová loďka / Mirek Fojtík
10. Skončil další fet / Karel Plíhal
11. Sedí topič u piána / Karel Plíhal
12. Došlo uhlí, došla pára / Karel Plíhal
13. Masné krámy / Karel Plíhal, Jarek Nohavica, Pepa Streichl
14. Velké dělení / Entuziasté
15. Svět v zrnku prachu / Pepa Streichl
16. Vojáci lásky / Pepa Streichl
17. Džínová nevěsta / Pepa Streichl
18. Klaun / Vondrák+Lašek
19. Voják / Vondrák+Lašek
20. Blues o světaběhu / Vondrák+Lašek
21. Na jedné lodi plujem / Jarek.Nohavica
22. Divoké koně / Jarek.Nohavica
23. Možná, že se mýlím / Jarek.Nohavica
24. V jednym dumku / Jarek.Nohavica
.jpg)
.jpg)
